Já a tráva, kytky, stromy, voda...
Květen 2009
Miluji nakupování, sázení a přesazování. Kytičky, keře a stromečky jsou taková moje droga. A je mi jasné, že jsem závislák. Je čtvrtek, sedím v práci, venku svítí sluníčko, teplota má vystoupat k neuvěřitelným 29°C a to je půlka května a já přemýšlím nad tím, zda nezajet do zahradnictví pro další várku kytek. A to jsem tam byla předevčírem a v sobotu a ve středu a ... pořád. Letos jsem sadila i v chumelenici. Prostě nemůžu za to, že v zahradnictví svítí sluníčko a než dojedu domů začne chumelit. Další můj problém je, že musím mít to co neznám a samozřejmě ještě nemám. Pokud to nenaroste do gigantických rozměrů (přece
jen zahrádka není tak veliká), kupuji to. A je mi v tu chvíli úplně jedno, kde rostlinku zasadím. Však místo se vždy najde. A přesazování mě přece taky baví. Tak co.
Nevím, zda jsem jediná, kdo má tento problém, ale uvádět u sazenic jen latinské názvy je nefér. Kytky, po kterých toužím mám nastudované z časopisů a knížek, ale v češtině. Zrovna v sobotu jsem žasla nad sazenicí nějakého japonského keře. Když jsem se zahradnice ptala, co je to, to japonské, co vypadá jako pivoňka, odpověděla pivoňka. Dřevitá. Za 359,- Kč. Ha. Tak drahou pivoňku asi nechci, říkala jsem si v duchu. Kam bych ji asi nasadila. Nebo že bych něco vymyslela, bojovala jsem se sebou. Ale nakonec zvítězilo mé lepší já a nechala jsem ji tam s pocitem stejně provinilým, jako kdybych si ji koupila.
Červenec 2011
Tak jsme se ujali z hnízda vypadlého mláďátka drozda. My tedy netušili, co to vlastně je. Na kosa to nevypadalo, a tak další návrh byl špaček. Okamžitě dostal jméno Kevina (pro ty, co viděli film Vzhůru do oblak, musí být jasné proč ;-)) Nakonec jsme si ale vygooglili, že jde o drozda. Ubytovali jsme ho v králíkárně, kde ho pravidelně chodila obdivovat místní kočka. Dokázala na něj opravdu dlouho a dlouho zírat.
